V rámci NZDM Otevřené kluby proběhly v klubu Oráč a Romském klubu v listopadu a prosinci (kromě tématu drogy a alkohol) tři další preventivní diskuse.

Na první debatu přišel tiskový mluvčí Městské policie, který představil svou vlastní práci a dále reagoval na otázky od posluchačů. Vzhledem k tomu, že z počátku se nikdo nechtěl ptát, rozvířili diskusi zaměstnanci, kteří se ptali hlavně na sankce za držení drog, špatný přechod pro chodce a jiné. Na tomto podkladě se celá debata tak rozjela, že kluci i holky sázeli své názory jako z rukávů a velmi pohotově argumentovali. Bylo pro nás velice pozitivní a zajímavé slyšet jejich vlastní názory a jsme rádi, že dostali prostor. Došlo i na téma rasismus „bílí versus černí“… Bylo zajímavé slyšet názory a zkušenosti posluchačů s policisty, kteří je mají chránit a oni to vidí dost jinak.

Druhá diskuse probíhala s cílem zaměřit se na výtržnictví, sankce, přestupky apod. Hned zpočátku sklouzla ve velkou debatu nerovnosti „bílých versus černých“, kdy posluchači argumentovali především z vlastních zážitků např. při zájmu o práci, kdy vlastně díky barvě pleti nemají šanci práci získat. Opět velmi zajímavé názory, které chlapci i dívky řešili spolu s přednášejícím.

Třetí diskuse se zaměřovala na extremismus a vysvětlení toho, co to vlastně znamená, jak se pozná (a to nejen zvenčí) skinhead, anarchista atd. Pan Čech z občanského sdružení Theia (který vedl i předchozí diskusi) dokázal toto tématiku „klubákům“ velmi přirozeně a obrazně přiblížit a všichni poslouchali a reagovali s velkým zájmem. Bylo zde vyzdviženo, že by člověk měl přemýšlet nad tím, co dělá a proč to dělá – s jakým cílem a jakými lidmi. Tato tématika byla nám dokreslena velmi poutavými příklady z praxe.

Všechny debaty trvaly kolem hodiny spolu s velkou a horlivou diskusí. Do budoucna určitě zapojíme do běžných klubů takovýchto debat více a i nadále se s „klubáky“ chceme bavit o různých více či méně problémových tématech.

Autor: Veronika Šimečková, Radka Rybáková

TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

S chlapci z Romského klubu jsme se sešli v sobotu na Středisku, odkud jsme jeli autem do Auqaparku v Praze v Čestlicích. Kluci si tento aquapark vybrali sami, jelikož chtěli vidět, jak to v takovém velkém komerčním zařízení vypadá. Bylo na nich vidět, jak  moc se těší, byli jak malí kluci, kteří čekají na Vánoce. Po cestě jsme poslouchali písničky, a povídali, kluci říkali, kam by se chtěli ještě podívat a důvod, proč to chtějí vidět. Dost nás zarazilo, o čem kluci přemýšlejí.

Před Prahou jsme se ztratili, nikde nebyly žádné ukazatele, tak jsme chvíli bloudili, ale nakonec jsme cestu našli. Než jsme vešli do auqaparku, řekli jsme si  pravidla a bylo jasno, že pokud se něco semele, ihned odjíždíme domů. Kluci si to zřejmě vzali hodně k srdci, jelikož bylo vše v absolutní pohodě.

Uvnitř aquaparku bylo opravdu mnoho atrakcí, proto jsme se ihned rozdělili. Kluci šli na ty nejvíce odstrašující tobogány a fakt si to užívali. V rámci pobytu uvnitř jsme si ukazovali záchranu ve vodě, kluky to zajímalo. Po třech hodinách jsme se dohodli, že si zajdeme do Prahy na Václavské náměstí, kde kluci dostali na hodinu rozchod. Chtěli vidět vánoční Prahu. Někteří z nich byly v Praze úplně poprvé, tak byli velice překvapení.

Z Prahy jsme odjížděli kolem půl sedmé a pořád jsem zezadu auta slyšeli: „Viděl jsi to, to bylo…, musíme sem jet ještě někdy jindy, my se sem jinak nedostaneme.“

Na tomto výletě bylo ještě krásné, jak bylo vidět, že nikdo ve velkoměstě neřeší, zda jsou kluci „cigáni“, nebo „gádžové“, nikdo hloupě nezíral, neřešil. Kluci měli prostor užít si vlastní zážitky, svůj čas.

Autor: Veronika Šimečková

TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

Rok se s rokem sešel a opět na naší Oratoř zavítal Mikuláš a čert. Celá akce, byla strukturována trochu jinak než tomu bylo třeba minulý rok. Děti byly už týden dopředu upozorněny na to, že Mikuláš přijde a že jestli chtějí, mohou přijít v maskách čerta, anděla… Bohužel, v masce přišly jen dvě slečny, ale stály za to.

Hned na začátku programu děti přivítal anděl, který jim řekl, co se na Oratoři bude dít, pak se děti rozlétly tam, kam chtěly. Na baru byly kreativní aktivity, kde si děti vyráběly masky, nebo se učily básničku a třeba si i vytvořily andělská křídla. Bylo krásně vidět jejich zapálení a nadšení do činnosti. Skvělé bylo, že pomáhalo zrovna ten den mnoho praktikantů a dobrovolníků, takže program byl opravdu velice intenzivní. Děti si mimo tyto aktivity mohly vyzkoušet i společenské hry v tělocvičně a nebo zase individuální hru – křížovku, při které hledaly otázky na chodbě Střediska. Program byl opravdu pestrý.

Na závěr pak přišlo to nejlepší, děti se přesunuly do tělocvičny a očekávaly Mikuláše. Mikuláš přišel s košem plným dárečků  a začalo se recitovat, zpívat a povídat. Mikuláš dětem  také řekl, proč je Mikuláš Mikulášem a kdo to vlastně byl. Děti bedlivě poslouchaly. Mikuláš v podání našeho pana ředitele Tomáše Rádla byl opravdu důvěryhodný.

Na závěr tohoto článku chceme poděkovat všem, kteří se akce zúčastnili a těšíme se zase na příští rok.

Chleba: Na Celostátní Vzájemnou Výměnu Zkušeností, čtyřdenní vzdělávací akci, konanou v termínu 16. – 20. listopadu 2011, vyrazil Luděk se svými asistenty Jančou a Kevinem. Přidal se k nám i dobrovolník Vašek z kroužku stolního tenisu. Jeli jsme 5 hodin vlakem přes Prahu až do Hradce Králové, kde se o nás parádně postarali a připravili pro nás přes 300 přednášek, seminářů a jiných programů. Každý si navolil programy o které měl zájem a které by ho mohly posunout při práci s dětmi.

Kevin: Podle mého názoru byl pro mě nejzajímavější program žonglování, kde jsem se například naučil žonglování s míčky a perfektně jsem se naučil s diabolem. Když jsme přijeli do Hradce a byli jsme na registraci, tak mě překvapilo, že nás ubytovali v luxusních pokojích, protože jsem předpokládal, že budeme spát v tělocvičně. Výborně vařili a měli tam i hernu, kde byla spousta stolních her. Jsem rád, že jsem jel s príma lidmi. S Lůďou, Jančou a Vencou byla velká sranda. J

Janča: Můj názor je, že měli zajímavé programy a moc hezky připravené. Nejvíc se mi líbily programy, kde se vyrábí. Já jsem si vyrobila náušnice, svíčky pokaždé jinak, pavoučka pro štěstí, kytičku a věneček z korálků. Kytička byla těžká, ale zvládla jsem to. Ubytování bylo super, jídlo dobré. Nejvíc se mi líbil zahajovací ceremoniál, při kterém jsme posílali po Labi a Orlici zapálené pochodně. Byla jsem moc ráda, že jsem tam mohla být s Luďou, Kevinem a Vaškem. Taky se mi líbila procházka večerním Hradcem, překvapila mě hradecká Bílá věž, která má více schodů než Černá věž v ČB. Máme zkušenosti, nové nápady a inspiraci. Děkuji všem co jeli, užili jsme si to.

Václav: Výborná akce s přátelsky naladěnými lidmi. Získal jsem tam plno zkušeností nejen pro náš kroužek, ale i pro mé ostatní aktivity. Jsem také rád za těch pár lidí, kteří se účastnili mé narychlo zorganizované přednášky o esperantu a doufám, že jim jejich zájem vydrží. Bylo by fajn se sejít zase příští rok na CVVZ v Šumperku.

TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

V pátek 19.11. jsem se 7 chlapci (dívky nechtěly jet) z Romského klubu jeli na Hlubokou za účelem zkusit bowling. Sešli jsem se na Středisku a v 15:00 vyjeli směr Hluboká linkovým autobusem.

Bylo pochmurné počasí, tak to vypadalo, jako že jedeme už hodně pozdě večer. Na místo jsme došli po půl čtvrté a šli jsme přímo k hale. Těch pár metrů nám dovolilo navzájem si chvilku popovídat a  zjistit nové. Například chlapci hned, když viděli zámek, křičeli: „půjdeme se na zámek vyfotit, my jsme tam nikdy nebyli!“ Je to až neskutečné, už v autobuse se kluci ptali,zda pojedeme dlouho, že na Hluboké skoro nikdo nikdy nebyl. Bylo hodně zajímavé pozorovat kluky, když nastupovali do autobusu. Přišli mi dost nervózní z toho, že si musejí kupovat jízdenky sami a stejně tak byl pro ně problém zapamatovat si zastávku Pod kostelem.

Na místě jsme si domluvili pravidla a šli za majitelem. Hrálo se celkem hodinu. Ta ubíhala neskutečně rychle, kluci vybíjeli svou sílu na házení koulí a byli spokojení. Vznikla tak hodně uvolněná atmosféra, ale vše naprosto v pohodě. Žádný řev, kouření apod., kluci byli tak zaujati hrou, že neměli čas na jiné akce a myšlenky. V té příjemné atmosféře jsme si pořádně popovídali i po neformální stránce. I tyto výlety, které se zdají být  zdánlivě zbytečné a nepřínosné, nám otvírají další možnosti jak s dětmi pracovat a jaké volit další aktivity, které jsou pro děti a mladistvé z našeho klubu zajímavé a zážitkové.

Autor: Veronika Šimečková

TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

Do Českého Krumlova jsme v sobotu 22. 10. 2011 s dětmi vyrazili autobusem. Poté,  co jsme dorazili na místo, řekli jsme dětem několik pravidel  a dohodli se na přesném programu. Zároveň jsme si popovídali o historii města a jeho poloze. Prvním navštíveným místem bylo muzeum voskových figurín a jako druhé místo si děti mohly vybrat mezi pohádkovým muzeem loutek a muzeem útrpného práva. Děti si vybraly muzeum útrpného práva. V muzeu voskových figurín je nejvíce zaujala figurína Michaela Jacksona. Výstava ukazovala figuríny od nejstarších dob až po současnost. Viděly tak i staré hrnčíře, kováře a hospodské, ale i krále Karla IV., skladatele W. A. Mozarta, české i československé prezidenty, významné vědce a herce či zpěváky. V muzeu útrpného práva, pak viděly, jak vypadalo trestání a mučení v dávných dobách. Protože se ze začátku výstavy trochu bály, každý exponát jsme jim dobře představili a vysvětlili, proč k takovým trestům docházelo a dávali jim srovnání se současností. Cestou zpátky na vlak jsme se ještě stavili na nádvoří krumlovského zámku a hledali medvědy, kteří již bohužel ve výběhu nebyli. Celou akci jsme zakončili cestou vlakem domů, děti si to hodně užily, hrály hry ve vlaku a povídaly si o muzeu útrpného práva.