O víkendu 2. – 5. května opět proběhl na Tampíru poblíž Hranic u Nových Hradů Strezor. Na akci se nakonec dostavilo 21 účastníků, i když někteří s drobným zpožděním. 
Poté co jsme přijeli na Tampír, čekalo nás uvítání ve formě přípitku a ubytování. Hned první hra, která spočívala v plnění často fyzicky náročných úkolů, nás velmi unavila. Mohli jsme si vyzkoušet, jaké to je „jet nadoraz“. Po večeři, za kterou by se nemusel stydět žádný z pražských luxusních hotelů, jsme šli spát s tím, že budíček bude v půl osmé ráno.
V půl čtvrté nás vzbudila ruská mafie. Svázali nám ruce, naložili do aut a odvezli do lesa. Protože tato hra zahrnovala bahnitou cestu, na kterou dva dny pršelo, a nedávno zrekonstruované jezírko, byli jsme po asi tříhodinové cestě úplně promočeni a unaveni. Naštěstí téměř v každém pokoji byla roztopená kamna, nad kterými jsme si téměř vše do konce víkendu usušili.
Další den jsme se připravovali na galavečer, který měl obsahovat film Oko Dravce, a poté jsme si měli připravit scénky na určitá témata. Zhruba po půl hodině film přerušila zpráva, že v Japonsku došlo k úniku nebezpečné látky a my máme vyrobit protilátku a dopravit jí na vlak do Nových Hradů. Nasbírali jsme tedy v lese nástroje, postavili strezorifikátor a namíchali příslušnou protilátku. V Nových Hradech jsme nastoupili na vlak, kde na nás čekal vědec, který látku zkontroloval a řekl nám, že máme látku dopravit jejich týmu, který byl zhruba hodinu cesty od další vlakové zastávky. Také nám řekl, že se v okolí mohou pohybovat roboti, kteří chtějí protilátku zničit. Téměř po půl hodině chůze na nás roboti zaútočili. Všechny jsme je zneškodnily tím, že jsme jim rozsvítili luminiscenční světla na ruce. Něco málo po půlnoci jsme dopravili látku vědcům, kteří nám poděkovali a poslali zpět na Tampír.
Víkend byl velmi náročný, ale lepší jsem nezažil, a myslím, že většina účastníků má stejný názor.
Autor: Jan Střeleček, účastník Strezoru
