Je tu opět únor, jarní prázdniny a jako každoročně jsme 
vyrazili s klubem Oráč na Kvildu, tentokrát v termínu 25. až 28. února 2010. Opět byl letos největší zájem o ježdění a výuku na snowboardech, proto jsme se letos dopředu vybavili třemi novými snowboardy. Týden před odjezdem se konečně začali dávat do kupy účastníci a nosit přihlášky, abychom nakonec odjeli v počtu deseti (7 účastníků a 3 vedoucí). Účast jsme měli tedy kupodivu jistou, poslední otazník visel nad počasím. Ač několik týdnů před odjezdem horám přálo, tak těsně před jarními prázdninami hlásili velkou oblevu.
Sraz na Středisku byl již v půl druhé, protože část party musela jet autobusem. Ostatní jsme v tělocvičně poladili vázání. Všichni jsme se poté sjeli na Kvildě kolem půl sedmé. Po rychlé večeři jsme ihned vyrazili na místní malou sjezdovku, kde jsme za tmy procvičili základy rovnováhy na „prkně“ – snad i právě proto, že díky oteplení jsme nevěděli, jestli si vůbec dosyta zajezdíme a chtěli jsme využít každou příležitost.
Druhý den ráno nás nemile zaskočil intenzivní déšť a chvilku to dokonce vypadalo, že na sjezdovku na Zadov vůbec nevyrazíme nebo odjezd odsuneme na odpoledne. Nakonec se ale počasí malinko umoudřilo a my jsme přece jen vyrazili. Jezdili jsme celé dopoledne, i když střídavě pořád ještě pršelo a sníh nebyl ideální. Všichni úročili páteční večerní klouzání a seznamování se s „prkny“ na Kvildě a hodinu od hodiny byl znát jejich pokrok. Únava ale dělala své a v poslední jízdě si vybrala daň v podobě úrazu – zlomeného nosu. S myšlenkami, že snad jsme si smůlu vybrali jsme opouštěli svah, večer hráli spoustu stolních her a těšili se na další den, na který slibovali lepší počasí.
Třetí den byl úplný kontrast oproti dnu předešlému. Obloha vymetená, vítr foukal jen slabě, na svahu ráno nikdo nebyl a celý den byly fronty minimální. Tento den jsme si užili opravdu nejvíce i z toho důvodu, že jsme na svahu byli celý den až do čtyř hodin. Po návratu na nás čekalo již předem připravené jídlo a poté jsme odpočívali na pokojích nebo hráli další z množství deskových her.
Poslední den byl ve znamení již velké únavy všech zúčastněných, přesto jsme statečně pilovali techniku jízdy, skoků a „freestylu“ až do jedné hodiny odpolední. Poté jsme se na Kvildě naobědvali, uklidili všechny místnosti (i ty námi nepoužívané) a vyrazili smutně domů. Snad se v podobně hojném počtu a třeba i s lepším počasí sejdeme zase příští rok nebo možná i dříve!
Autor: Štěpán Vondrášek
TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
