Prázdniny se kvapem přiblížily a my stále nemáme jasno, zda-li pojedeme letos na klubácký tábor.

Nahlášeni jsou stejně jako vloni pouze dva účastníci. Nakonec ale asi tři dny před samotným odjezdem zájem roste, aby nakonec v den odjezdu přišlo na sraz 12 klubáků. Ráno s Járou odvážím lodě do V. Brodu, kde Jára půjčuje ještě raft a čeká na nás. Já se vracím na Středisko a spěchám na sraz na nádraží. Scházíme se opravdu všichni, čemuž jsem do poslední chvíle moc nevěřil. Odjezd směr Rybník, kde nás čeká první nemilé překvapení. Díky nabranému zpoždění, nestíháme přípoj a čekáme přes hodinu na další vlak. Tím už se do „Vyšáku“ dostáváme a hurá za Járou a na řeku.

Všichni jsou řádně natěšeni a počasí je více než parádní, proto nám nic nebrání odrazit od břehu a vyrazit na asi 70km dlouhou plavbu do Č. Budějovic. První jez nás sice nezastavil, ale až na jednu loď (kterou holky přenášely) a raft, jsme se všichni vykoupali (což bylo při slunečném počasí nakonec docela příjemné). Rychle pokračujeme dál a zpoždění způsobené ČD rychle doháníme. I jezy nám jdou sjíždět čím dál lépe! Míjíme kemp v Rožmberku, kde byla náhradní varianta nocování a jedeme vstříc kempu „U Fíka“, kde jsme měli spát podle plánu. Nepřijíždíme dokonce ani moc pozdě.

Druhý den nás čeká přibližně stejně dlouhá cesta a jelikož na ni máme oproti včerejšímu dni o dost více času, nikam nechvátáme. Pořád se koupeme a opalujeme a chvíle, kdy nepádlujeme, jsou skoro více častější, než když pádlujeme. Přesto celkem rychle přijíždíme až do Krumlova, díky jezům asi nejzábavnější úsek cesty. Naše vodácké umění jsme dokonce zdokonalili natolik, že několik lodí projelo všechny jezy bez koupačky a to jel někdo i vícekrát. Na konci Krumlova poobědváme (časem tedy spíše povečeříme) a vydáme se na poslední úsek – občerstvení „Marýna“, kde mám domluvený nocleh zadarmo.

Na další den hlásí rapidní změnu v počasí. Prudké přívalové deště a ochlazení více než o deset stupňů. Rozhodneme se proto neváhat s odjezdem a urazit co největší kus cesty za sucha a sluníčka. Už u Zlaté Koruny se postupně zatahuje, jízdu znepříjemňují navíc neodbytná hovada, která zaútočí, jen co se na chvilku zastavíme. Míjíme Dívčí Kámen, když už v dálce silně bouří. Na chvilku zapřemýšlíme, zda nekempovat už zde. Nakonec se rozhodneme, že se podle plánu pokusíme dojet až do Boršova. Makáme, co to jde, přesto pouze jedna loď stíhá dojet za sucha. Zbylé bohužel déšť zastihl těsně před cílem. I tak všichni spokojeně usedáme k zaslouženému „smažáku“ v kempu „Poslední Štace“. Asi po hodině a půl, kdy už opět neprší, přijíždí i poslední posádka raftu.

Kanoisti se mezitím rozhodli, že už dnes dojedou až do Č. Budějovic a přespí na Stědisku, zatímco unavenější, za to odvážnější rafťáci, přečkají poslední bouřlivou noc ještě pod stany.

Cesta do Budějovic je velkým překvapením pro neznalé! Ač téměř všichni rodáci, neznáme krásné meandry a rozpadlý jez v Rožnově, pohodovou plavbu kolem cyklostezky, přenášení lodí u Štecherova Mlýna či celkově dost vtipný průjezd městem. Naše anabáze končí na Slepém rameni, odkud postupně odvážíme lodě i lidi na Středisko. Tento večer si zasloužíme ještě jedno teplé jídlo, horkou sprchu a nohy v teple:o)

Na závěr volám: AHÓÓÓÓÓJ a DÍÍÍÍÍKY všem statečným zúčastněným! Za to že jste nelenili, měli pro strach uděláno a úsměv na rtech vám vydržel i v největším lijáku:o))