Ano, ano, lyžařský pobyt – alespoň v to jsme všichni pevně doufali do posledního okamžiku. Bude vůbec nějaký sníh? Půjčovali jsme lyže zbytečně? Co budeme dělat, když bude pršet? Tyto a další podobné otázky nás znepokojovaly dnem i nocí, a to hlavně v termínu od 22. do 25. 2. 2016.
Hrdinně a s optimismem jsme vyrazili na Kvildu – zaměstnanci a dobrovolníci Střediska a děti (převážně) navštěvující naše zájmové kroužky. Pondělní odpoledne jsme lyžovali v ledové tříšti, která se obvykle v létě přidává do nápojů. Proudem po sjezdovce tekla nejen voda, ale i naše naděje na sníh. Poprvé v historii jsme museli odložit tradiční večerní pytlování a nahradit ho hrami a stolním tenisem.
Do úterního rána jsme se probudili s deštěm. Po snídani už pršelo, jen se lilo, takže jsme museli rychle přehodnotit situaci. Místo plánovaného lyžování na Zadově jsme celé dopoledne strávili „doma“. A že jsme měli co dělat! Všichni vedoucí rychle vařili oběd, děti se utkaly v turnaji Člověče, nezlob se a nechaly se zlákat výtvarným uměním. Každý z nás poznal, jak jde všechno od ruky, když dokážeme spolupracovat. Kromě čtyř úžasných malířských děl vznikl i návrh na nové logo Salesiánského střediska :-) a taky výborný oběd :-)
Odpoledne jsme se vydali na procházku a zbytky sněhu (v lese) využili ke koulování. A k naší velké radosti se dešťové kapky začaly měnit ve sněhové vločky! Po večeři hry a kino… a sněží… hurá!
Za noc ještě trochu přisněžilo a tak středa mohla proběhnout podle plánu – lyžování na Zadově bylo moc fajn, ale těch lidí a ty fronty..! Inu, kdo by řekl, že se budeme v únoru prát o kousek zasněženého kopce?
Díky mrazu jsme mohli večer vyrazit na pytlování. Opět jsme se vyřádili a nasmáli a ani se nám nechtělo „domů“, ale čekalo nás překvapení… tak jsme rychle utíkali… na dort a oslavu narozenin!
Čtvrteční dopoledne patřilo lyžování a závodům na Kvildě. Po obědě nás čekal už jen úklid, vyhlášení výsledků, společné foto a rozloučení. Všichni lyžaři volali, že příští rok pojedou zase a někteří dokonce stihli přemýšlet o budoucím jídelníčku. Tak tedy: díky za krásné 4 dni a za rok se těšíme na viděnou!
Autor: Kamila Urbanová
