3. listopad 2008 – … jako každý rok pracovníci romské oratoře zrealizovali „Dušičkovou oratoř“

 

I když s jednodenním zpožděním romské děti zavzpomínaly na své zesnulé. Úctu nebožtíkům podaly formou nakreslení obrázku a napsáním vzkazu, který mají na srdci. Na Středisku bylo pro děti připravené „Nebe“, kde měly prostor svůj vzkaz přetlumočit a nahlas promluvit o úmrtí svého zesnulého. Poté byli vzkazy vždy připevněny na nástěnku, která se později přemístila do kostela. Tam proběhla krátká bohoslužba věnovaná vzpomínce na zesnulé, pro které byli vzkazy určeny..

 

Téma smrti se zdá být těžko uchopitelné. Ačkoliv tento program proběhl s dětmi, dosáhlo hlubokého naplnění. Romské děti jsou k tomuto tématu velice otevřené. V jejich způsobu života není úmrtí „tabu“. Už díky vartování a poctivého držení smutku, mají tuto neodmyslitelnou část života v sobě zpracovanou. Vždyť samotná varta je oslavou života zesnulého..V případě romské komunity si můžeme dovolit smrt nazývat součástí života, protože je o Romech známo ,že jsou velice pobožní a proto pro ně smrt není symbolem konce života. Spíše je vnímána jako brána do určitého posmrtného rozměru…