A je to tady … 9. 11. 2012 – pátek – den D – dlouho očekávaný, plánovaný, vítaný…Už na nádraží zjišťuji, že celá naše banda – pracovníci Střediska – přichází s dobrou náladou a jasnou zakázkou – tenhle víkend si opravdu užijeme!!!

A co, že nás to čeká? A kde? A proč? Odjíždíme totiž do Brna do SaSM-DDM v Žabovřeskách, kde nás čeká Celostátní setkání salesiánských animátorů. Už teď tušíme, že je přichystán pestrý netradiční program, který byl dlouhodobě připravován pod taktovkou Marka Sklenáře.

I přesto si beru o jeden cíl více – aby se tato banda skvělých lidí, pomáhajících na Středisku v pedagogicko – sociálních programech, vrátila jako banda přátel-kamarádů.

V sedm ráno nás laskavě budí ženský zpěv za doprovodu kytar – rychlá hygiena, přesun zpět na Středisko, snídaně a nástup do programu. V dopolední části se každý zúčastní teoretických témat, kterých se zhostili pracovníci Středisek z celé republiky. V tomto bloku působíme ještě pasivně jako účastníci programu.

Po výborném obědě jsme se aktivně zapojili do hry, která prověřila naší fyzickou kondici a vyčistila hlavy na další praktický blok. V odpolední části jsme již byli aktivními Tvůrci programu. Předávali jsme svou zkušenost, jak pracovat s nezvladatelným uživatelem. Téma zaujalo 17 účastníků. Ti si tak mohli prostřednictvím modelových situací „osahat“ pedagogicko-sociální práci v NZDM v krizových situacích. Formou diskuze jsme si předali několik receptů, jak pracovat s hyperaktivními dětmi, jak je užitečná participace atd.

Sobotní večer byl naplněn rozuzlením „poobědové“ hry, vtipnými scénkami a duchovním programem v kostele.

V neděli ráno nás opět budí ženský hlas, ke kterému se přidává Konstantin (dobrovolník z Německa), který svou údernou němčinou postaví na nohy i „mrtvoly“. Po snídani poctivě hodnotíme celý víkend. Pak se zrealizuje poslední část duchovního programu a jde se obědvat. Poté se hromadným „AHOJ“ loučíme s Brnem a vydáváme se na cestu domů.

V tichosti kličkuji mezi naší bandou a sleduji, jak se vracíme jako přátelé – kamarádi – lidé se společnými zážitky – lidé, kteří jsou unaveni a stále neztrácí úsměv a humor. A to je to „gro“, co nás spojuje. Je to náš styl života, to kde působíme, jakým dětem pomáháme a JAK. Vždy s úsměvem na tváři – únava a každodenní trápení zůstávají před dveřmi a do činností vchází už ta „banda“ fantastických lidí, kteří jdou dávat něco ze sebe, to nejlepší…

Autor: Miroslava Bendová