Popelka

Proč je Popelka tak oblíbená pohádka? Protože je ze života. Šmudla, všemi
opovrhovaná, skrývá pod šmouhami neobyčejnou krásu. Co pomůže honoraci
bohatě zdobené oblečení? Co pomůžou tituly a významné postavení, když chybí
čistá duše?
Popelka zažívá spousty ústrků, ale přesto je obyčejnými lidmi milovaná.
Pokořuje se, ale neponižuju se. Umí se ozvat, když macecha napadá jejího tatínka,
který ji má rád a ona jeho. Ten ji také posiluje, i když se neumí své ženě chlapsky
postavit.
Ale Popelka má veliké sny. Touží alespoň zahlédnout prince. Nejlépe s ním
smět tančit. Dotýkat se ho. Obejmout ho a nechat se jím objímat. Smělé a téměř
nemožné. A přece…
Popelka po otevření malého oříšku, dárku z lásky, dostává naději. Čistě se
umyje, nalíčí, navoní a oblékne si krásné šaty. Princ se do ní zamiluje. Ale ona má
strach, že kdyby věděl, kým skutečně je, už by o ní nestál. Ale princ ji miluje
skutečně. I když ji později nalézá vytaženou z chlívku nebo z půdy plnou pavučin a
ušmudlanou.
My se na Popeleční středu necháváme posypat popelem, abychom si také
uvědomili své mnohé šmouhy, nedokonalosti a chyby. Potom máme čtyřicetidenní
čas přípravy na setkání s princem na velikonočním plese. A i když se nám to očištění
až tak moc nepovede, tak princ nás stejně pozná, vidí to dobré v nás, a bude nás dál
milovat i vytažené z toho našeho chlívku.
Aleluja.

(Pepa Hes)